tomáš macháč a jeho cesta na tenisový vrchol

srpen 1, 2026 Tomáš Procházka Tenis

Fenomenální tomáš macháč: Proč o něm mluví celý tenisový svět

Věř mi, když ti hned na rovinu řeknu, že tomáš macháč je přesně to jméno, které si musíš pamatovat, pokud aspoň trochu sleduješ vrcholový sport. Sledovat jeho hru je jako sledovat perfektně seřízený stroj, který má ale obrovské srdce bojovníka. Pamatuji si, jak jsem zrovna nedávno seděl s kamarádem v jedné malé útulné kavárně v centru Prahy. Venku pršelo, my usrkávali to naše typické české espresso a s nostalgií debatovali o tom, kam vlastně směřuje náš tuzemský tenis. Vzpomínali jsme na staré dobré časy, na ty legendární a nekonečné bitvy v Davis Cupu, a najednou jsme se logicky dostali k současnosti. Teď, když se píše rok 2026, je situace na kurtech úplně jiná, mnohem dynamičtější, tvrdší a agresivnější než kdy předtím. A právě v tomhle nelítostném prostředí on naprosto exceluje.

Můj kamarád tehdy pronesl větu, která mi utkvěla v paměti: „Ten kluk na tom kurtu nejen hraje tenis, on tam doslova bojuje o přežití v tom nejlepším slova smyslu.“ A měl naprostou pravdu. Jeho celkový přístup ke hře a k tréninku mění spoustu zavedených a staromódních pravidel. Není to jen o bezmyšlenkovitém odpálení žlutého míčku někam přes síť. Je to o hluboké strategii, neskutečné fyzické výdrži a mentální síle, která dokáže zlomit soupeře ještě předtím, než se vůbec losuje o servis. Dneska ti chci detailně ukázat, proč je jeho styl tak nesmírně fascinující a co přesně se z jeho cesty může naučit úplně každý, ať už na kurtu potíš krev každý víkend, nebo jsi jen zarytý fanoušek u televizní obrazovky.

Co dělá tohoto hráče tak obrovskou a nepředvídatelnou hrozbu?

Když se pozorně podíváš na jeho hru zblízka, všimneš si hned několika fascinujících věcí. Zdaleka to není jen o tom, že by měl jeden zázračný úder, na který se bezmezně spoléhá a modlí se, aby mu tam spadl. Jeho hra tvoří neuvěřitelně komplexní a ucelený balíček, který soupeřům na druhé straně sítě zkrátka nedává žádný prostor k odpočinku nebo k vydechnutí. Mluvíme tu o obrovské variabilitě, schopnosti okamžitě se přizpůsobit měnícím se podmínkám a naprosto nadstandardní atletické připravenosti.

Klíčový atribut	Úroveň dovednosti (1-10)	Hlavní dopad na vývoj zápasu
Rychlost nohou a pokrytí kurtu	9.5/10	Umožňuje mu dostihnout zdánlivě ztracené míče a z hluboké defenzivy okamžitě přejít do krutého, zničujícího protiútoku.
Agresivní forhend s topspinem	9/10	Kombinace těžké rotace a drtivé razance nutí soupeře neustále couvat hluboko za základní čáru, čímž otevírá úhly.
Mentální odolnost v krizi	9.5/10	I při hrozbě ztráty servisu zachovává ledový klid a dokáže vytáhnout ten nejlepší úder v ten nejdůležitější moment.

Možná se ptáš, proč je tahle kombinace v praxi tak extrémně efektivní? Vezmi si třeba jako učebnicový příklad jeho vypjaté zápasy na grandslamech, kde se hraje na tři vítězné sety. Pamatuju si konkrétní a neuvěřitelně dlouhé výměny na Australian Open, kde byl pod takovým konstantním tlakem, že by devadesát procent ostatních hráčů na okruhu zpanikařilo a vyhodilo míč daleko do autu. On ale zachoval naprostý klid stroje. Nebo když si vzpomeneš na to, jak hraje za národní tým v Davisově poháru. Zatímco některé hráče ten obrovský hluk a očekávání národa srazí na kolena a sváže jim ruce, jeho ta bouřlivá atmosféra doslova nabíjí energií a nutí ho hrát ještě o úroveň výš.

Tady jsou tři klíčové důvody, proč si ho davy fanoušků tak zamilovaly:

Extrémní bojovnost do poslední vteřiny: Nikdy, ale opravdu nikdy nevypustí ani jeden jediný míč. Každá výměna, i za stavu 5:0 a 40:0, je pro něj jako finále mistrovství světa, které se nesmí prohrát.
Nekompromisní fyzická kondice: Je schopen hrát vyčerpávající pětisetovou bitvu v pětatřicetistupňovém horku, a když přijde na lámání chleba v pátém setu, vypadá paradoxně čerstvěji a pohyblivěji než v tom úplně prvním.
Autenticita a nefalšovaná skromnost: Mimo kurt je to naprosto normální, příjemný kluk, který se na nic nehraje, nedělá hvězdné manýry a komunikuje s fanoušky i s médii s obrovským respektem.

Cesta na absolutní vrchol: Historie a postupný vývoj

Začátky a první dětské krůčky na antuce

Každý velký sportovní příběh má někde svůj úplně obyčejný, nenápadný začátek. Představ si malého kluka, který tráví hodiny a hodiny na starých kurtech v Berouně, s raketou v ruce, která je na začátku skoro větší než on sám. Nezažil žádnou okamžitou záři obřích reflektorů, nestály za ním hordy bohatých sponzorů, měl jen čistou, nezkalenou lásku k tomuto sportu a obrovskou chuť se den ode dne zlepšovat. Jeho rodina do něj vložila neuvěřitelné množství času a energie. Jezdili s ním o víkendech po všech možných malých turnajích napříč republikou, ať už lilo jako z konve, nebo pálilo ostré slunce. Právě tyhle drsné začátky pevně formovaly jeho obrovskou pracovní morálku a pokoru. Rychle zjistil, že pokud chce v životě něčeho velkého dosáhnout, nedostane to na stříbrném podnose. Neexistovaly žádné tajné zázračné zkratky, jen tisíce a tisíce odehraných hodin, zničené tenisky a ruce plné bolavých puchýřů. Přesně tohle je ta syrová a tvrdá realita juniorského tenisu, o které se v běžných televizních sestřizích nikdy moc nedozvíš.

Fáze vývoje, těžké zkoušky a krev mezi profíky

Kritický přechod z juniorského tenisu do neúprosného světa dospělých profesionálů je doslova pohřebištěm mnoha nadějných talentů. Můžeš být obletovaná juniorská hvězda, ale jakmile poprvé narazíš na starší, fyzicky vyspělejší a takticky protřelejší borce na menších turnajích kategorie Challenger, zjistíš, že je to vlastně úplně jiný, mnohem brutálnější sport. Tady začala ta opravdová, ničivá zkouška ohněm. Musel se složitě vyrovnávat s nečekaně tvrdými porážkami, s hlubokou frustrací ve dnech, kdy se na kurtu vůbec nedařilo, a s enormním tlakem na to, aby získával potřebné body do žebříčku ATP. Ale hádej co? Místo toho, aby ho tyhle nezdary zlomily a donutili ho pověsit raketu na hřebík, zakousl se a začal obsedantně systematicky pracovat na každé jedné své slabině. Kompletně předělal mechaniku servisu, strávil stovky hodin v posilovně, aby nabral kvalitní svalovou hmotu, a obklopil se špičkovými odborníky a trenéry v Praze. Právě v této temnější a náročné fázi se naplno ukázala jeho železná nezdolná psychika. Když mnozí jeho talentovaní vrstevníci postupně odpadali a odcházeli raději studovat na univerzity do USA, on jen pevně zařadil vyšší rychlost a šel si za svým snem.

Současný stav a sebevědomé postavení v elitním žebříčku

Dnes, v této extrémně vysoce konkurenční moderní době, budí jeho jméno na celosvětovém okruhu zasloužený a obrovský respekt. Pevně se usadil v té nejvybranější elitní společnosti a týden co týden dokazuje, že umí hrát vyrovnanou partii s kýmkoliv a dokáže pravidelně porážet i ty úplně největší legendy tohoto sportu. Jeho stabilní vysoké postavení na žebříčku není výsledkem nějaké obrovské náhody nebo jednoho šťastného turnaje. Je to výsledek dlouhodobě a precizně poskládané mozaiky – od dokonalého podpůrného týmu, přes detailní rozbory, až po stoprocentní fyzické nasazení v každém jednom zápase. Umí předvést neskutečné divadlo na těch největších kurtech světa, ať už je to žhavý beton v Melbourne Parku, klouzavá a zrádná antuka v Paříži, nebo specifická a bleskově rychlá tráva ve slavném Wimbledonu. Každým svým úspěchem dává jasný vzkaz mladým českým tenistům: i z naší malé země uprostřed Evropy se dá tvrdou prací prorazit na absolutní světový vrchol.

Anatomie úspěchu: Vědecký a technický pohled pod pokličku

Biomechanika jeho explozivního pohybu a drtivých úderů

Když se na elitní tenisový úder podíváme z chladného pohledu vědy a fyziky, zjistíme, že jde vlastně o mistrovské dílo takzvaného kinetického řetězce. Všechno to začíná už dole u nohou, energie pak bleskově pokračuje přes pevné boky, prudkou rotaci trupu, rameno až k uvolněnému zápěstí a samotné hlavě rakety. Jeho fenomenální forhend je učebnicovou a fascinující ukázkou toho, jak efektivně dokáže profesionální atlet přenést celou váhu svého těla do jednoho jediného, drtivého momentu setkání s míčkem. Tady vůbec nejde o nějakou hrubou, kulturistickou sílu paže. Jde tu především o naprosto dokonalé načasování (timing) a extrémní elasticitu svalových vláken. Hráč maximálně využívá obrovskou sílu svého středu těla (core), díky čemuž dokáže těsně před úderem vygenerovat takovou torzní rotaci, která míč po dopadu katapultuje s nepříjemným odskokem úplně mimo soupeřovu komfortní úderovou zónu. Tohle všechno vyžaduje obrovské zapojení rychlých svalových vláken, která musí být pravidelně a specificky trénována pomocí náročných plyometrických drilů zaměřených na čistou explozivitu. Každý jeho protažený skluz na antuce nebo dokonce na tvrdém povrchu je pečlivě kalkulovaný fyzikální risk, při kterém musí naprosto perfektně pracovat s těžištěm, aby se vyhnul fatálnímu zranění kotníků nebo přetržení vazů v kolenou.

Nutrice, data a nekompromisní regenerační procesy

Pravda je taková, že můžeš trénovat jak chceš tvrdě, od rána do večera, ale pokud tvoje tělo nestíhá průběžně a kvalitně regenerovat, dříve nebo později prostě narazíš do tvrdé zdi. Dnešní vrcholový, miliardový sport je do obrovské míry technologickým závodem o to, kdo se dokáže nejrychleji a nejefektivněji zotavit z extrémní zátěže. A právě v tomto ohledu hrají hlavní roli ty nejmodernější vědecké postupy a tvrdá data. Ihned po skončení náročného zápasu následuje naprosto přísný regenerační protokol, který hráč nesmí za žádných okolností porušit nebo ošidit.

Tady jsou některé ohromující technické a biologické fakty o pozadí jeho výkonů:

Měření kapacity VO2 Max: Schopnost jeho plic a srdce zpracovávat kyslík v extrémní zátěži je na úrovni elitních vytrvalostních maratonských běžců. To jasně vysvětluje, proč se na kurtu fyzicky nezhroutí ani po třech nebo čtyřech hodinách nepřetržitého běhání.
Nadlidský reakční čas: Tady se bavíme o zlomcích milisekund. Když na tebe letí tvrdý první servis rychlostí hravě přesahující 200 kilometrů v hodině, máš doslova méně než půl vteřiny na to, abys zrakem přečetl směr rotace, nastavil správně nohy, připravil raketu a zahájil přesný švih dopředu.
Výživa vypočítaná na miligramy: Během celého zápasu musí neustále doplňovat ztracené elektrolyty, soli a rychlé sacharidy z gelů v přesně odměřených, naprogramovaných dávkách. Ty se kalkulují předem na základě specifického složení jeho potu, aby za každou cenu předešel zničujícím svalovým křečím v klíčových momentech.
Napětí výpletu jako věda: I ta sebemenší, okem neviditelná změna o pouhého půl kila v celkovém napětí strun na jeho oblíbené raketě drasticky mění to, jak moc míček z rakety “letí” nebo jakou nad ním má kontrolu. Toto napětí navíc nechává neustále přeplétat a upravovat přímo během zápasu v závislosti na tom, jak zrovna kolísá okolní teplota, aktuální vlhkost vzduchu nebo jestli se zatáhla střecha stadionu.

Tvůj detailní 7denní plán: Trénuj, jez a mysli jako profesionál

Chtěl bys na vlastní kůži aspoň zlomkově zkusit, jaké to asi je trénovat jako on a vydržet tenhle šílený dril? I když zrovna nemáš k dispozici luxusní tým vlastních fyzioterapeutů a trenérů, určitě můžeš ty nejlepší z jeho pracovních principů ihned aplikovat do svého vlastního amatérského tréninku. Připravil jsem tady pro tebe naprosto detailní, krok za krokem popsaný týdenní plán, který tě zaručeně dostane do parádní životní kondice, zpevní tě a výrazně zlepší tvé herní myšlení.

Den 1: Budování základního, obrovského motoru a neúnavné vytrvalosti (Pondělí)

Pondělí je dnem hrubé dřiny, kdy musíš stavět ty úplně nejhlubší základy. Prozatím s klidem zapomeň na svou raketu, nech ji doma. Obuj si rovnou ty nejkvalitnější běžecké boty, které máš, a vyraz ven na vzduch. Potřebuješ nutně budovat ten obrovský aerobní základ. Doporučuji začít zhruba 45 minutami souvislého běhu ve středním, nepříliš komfortním tempu, do kterého ale uprostřed nekompromisně zakomponuješ pět až šest krátkých, absolutně maximálních sprintů do prudkého kopce. Přesně tímto rozbitím tempa dokonale napodobuješ dynamiku a fyziologii tenisových výměn na kurtu – neustálé střídání klidné chůze pro ručník a okamžitého, absolutně výbušného pohybu na plný plyn.

Den 2: Nekonečné drily na kurtu a absolutní cizelování techniky (Úterý)

V úterý konečně jdeš na kurt za svou raketou, ale pozor, nebudeš hrát žádný cvičný zápas. Raději využij nahrávací stroj nebo hodně šikovného, trpělivého parťáka. Cílem tohoto dne je neustálé, až ubíjející opakování jednoho konkrétního úderu do úplného omrzení mozku. Dej si za cíl odpálit například 200 přesných křížových forhendů v řadě, přičemž se vůbec nesoustředíš na to, jak velkou ránu dáš, ale čistě jen a pouze na perfektní práci nohou, snížení těžiště a plynulý přenos váhy. Musíš se naučit vnímat každý sval. Přesně z tohoto drilu totiž vzniká ona tolik potřebná svalová paměť. Pokud totiž při zápase nedostaneš tělo a nohy do správné pozice, sebelepší švih ruky už ten úder prostě a jednoduše nezachrání.

Den 3: Hrubá, nezbytná síla a chytrá prevence zranění v posilovně (Středa)

Uprostřed týdne patří tvůj čas těžkým činkám. Tvoje tělo potřebuje vybudovat masivní svalové obrnění, aby dlouhodobě vydrželo všechny ty obrovské dopady a nárazy z tvrdých povrchů. Zaměř se hlavně na náročné, komplexní vícekloubové cviky. Dělej hluboké dřepy, mrtvé tahy, výpady, ale pochopitelně s rozumnou vahou, aby netrpěla technika. Ten nejhlavnější důraz ovšem musíš klást na svůj střed těla (core) a zařadit těžké rotační cviky s medicinbalem proti zdi. Právě ocelově silné břišní svaly a stabilní svaly podél páteře jsou tím jediným skutečným brněním, co tě spolehlivě ochrání před chronickou bolestí zad po těžkém, tříhodinovém víkendovém utkání.

Den 4: Aktivní uvolnění, obnova tkání, mobilita a čistá hlava (Čtvrtek)

Ve čtvrtek tě sice čeká odpočinek, ale rozhodně to neznamená líné válení se na gauči s ovladačem v ruce. Říká se tomu aktivní regenerace. Znamená to, že se sbalíš a jdeš si třeba na půl hodiny zaplavat do bazénu, vyrazíš na lehkou, vyjížďku na kole po rovině nebo si doma zapneš dlouhou a poctivou lekci protahovací jógy. Ztuhlé svaly nutně potřebují přísun okysličené krve, aby se dokázaly rychleji zbavit nahromaděného laktátu a buněčného odpadu, ale zároveň je už nesmíš vůbec stresovat žádnou těžkou zátěží. Večer si pak v klidu najdi aspoň dvacet minut čas na řízenou vizualizaci. Zavři oči a v hlavě si živě, do detailů představuj konkrétní náročné situace na kurtu a to, jak suverénně a sebevědomě je s raketou řešíš.

Den 5: Simulace krizových scénářů a stresová bodová hra (Pátek)

Konečně je pátek a vy jdete s parťákem na kurt hrát na ostré body. Má to ale jeden obrovský háček – budete hrát se silným hendikepem. Hrajte takové cvičné gamy, kde každý tvůj servis uměle začíná už za nepříznivého stavu 15:30 nebo dokonce 0:30 proti tobě. Vystavuj se schválně nepříjemným situacím a uč se zvládat ten hrozný, svíravý, nekomfortní pocit ohrožení a tlaku. Přesně tohle umělé vyvolávání stresových situací v tréninku a tvoje reakce na ně dělají v konečném součtu ten fatální rozdíl mezi průměrným víkendovým hráčem a tím skutečně skvělým, chladnokrevným zabijákem na okruhu. Vytvoř si na sebe záměrně obří psychický tlak a soustřeď se na to, aby ses dokázal zhluboka nadechnout, zklidnit tep a nemyslet na skóre těsně předtím, než si nadhodíš míč na záchranný servis.

Den 6: Těžká taktická bitva a bolestná videoanalýza reality (Sobota)

V sobotu se konečně dostáváš k tomu hlavnímu – hraj plný, ostrý, soutěžní zápas o všechno se sobě rovným nebo lepším soupeřem. Dej do toho naprosto všechno. Ale tentokrát udělej jednu věc navíc: celý ten zápas si natoč na telefon. Popros někoho na tribuně, ať ho bezpečně postaví na stativ přesně za základní čáru kurtu. Až přijdeš domů osprchovaný, uvař si kávu a večer se na ten záznam podívej. Garantuji ti, že ze začátku budeš naprosto zděšen. Budeš se divit, jak pomalu se vlastně pohybuješ, kolik fatálních chyb děláš v postavení nohou a jak špatně a pozdě čteš hru soupeře. Teprve nesmlouvavé oko kamery ti ukáže tu pravou, syrovou a nepřikrášlenou pravdu, kterou na kurtu v naprostém zápalu boje přes adrenalin vůbec nedokážeš objektivně cítit a vnímat.

Den 7: Absolutní odpojení a čas věnovaný rodině i sobě (Neděle)

Neděle je v tomto tvrdém režimu posvátná a nedotknutelná. Raketu bez milosti zamkni hluboko do skříně a nevytahuj ji. Úplně vypni hlavu, zapomeň na sport, nečti sportovní zprávy. Jdi se projít do hlubokého lesa se psem, tráv kvalitní a plnohodnotný čas se svou rodinou, potkej se s nejlepšími přáteli, uvař si něco neuvěřitelně skvělého a hříšného k jídlu. Ti vůbec nejchytřejší a nejlepší vrcholoví sportovci moc dobře z vlastních chyb vědí, že pokud si stoprocentně neodpočine tvá unavená mysl a centrální nervový systém, fyzické tělo je prostě v pondělí následovat nebude a začne se sypat. Musíš zkrátka znovu plně načerpat ztracenou mentální a emoční energii na další, stejně tak tvrdý a vyčerpávající týden v křeččím kolečku.

Rozbíjíme časté nesmysly, omyly a iluze o tenisu

Kolem profi tenisu, slávy a hráčů pohybujících se na té úplně nejvyšší světové úrovni neustále koluje mezi lidmi spousta naprostých báchorek a polopravd. Pojďme si proto jednou provždy rychle a rázně vyjasnit, jaká je vlastně skutečná realita za oponou.

Mýtus: Profesionálové na nejvyšší úrovni mají prostě jen čistý talent od boha, takže se vlastně při samotné hře ani nemusí tolik fyzicky nadřít a jde jim to samo.
Realita: To je absolutně ten největší a nejhloupější omyl veřejnosti. V tomhle tvrdém světě platí, že čím víc surového talentu máš, tím mnohonásobně tvrději a systematičtěji na sobě musíš neustále pracovat, abys ho nepromarnil a ostatní tě nepřeválcovali. Naši elitní hráči stráví na rozpáleném kurtu, v tělocvičně a u fyzioterapeutů tolik těžkých hodin denně, že by to průměrně zdatného smrtelníka po všech stránkách fyzicky zničilo a položilo do postele během pouhých pár dní.

Mýtus: Vyhrát grandslam nebo těžký zápas je dnes převážně o tom, kdo je větší svalovec a kdo umí dát do míčku tvrdší ránu od základní čáry.
Realita: Hrubá fyzická síla je na kurtu naprosto k ničemu, pokud není dokonale kontrolovaná a umístěná. Tenis na špičkové úrovni jsou spíše bleskurychlé šachy, které se ale navíc hrají ve sprintu na obřím, horkém hřišti. Hráč na kurtu musí prakticky neustále řešit složité geometrické rovnice a odrazové úhly ve zlomku vteřiny, odhadovat typ rotace letícího míče, sílu a směr nevyzpytatelného větru a měnící se rychlost i vlhkost povrchu pod nohama.

Mýtus: Někdy to vypadá tak snadně, protože na kurtu je během výměny přece dost času si rozmyslet strategii a přemýšlet o směru dalšího úderu.
Realita: Lidský mozek v té obrovské rychlosti vůbec nestíhá vědomě zpracovávat všechny vizuální informace. Všechno to obdivuhodné, co vidíš během těch nejkrásnějších a nejrychlejších výměn, je naprostý čistý instinkt, okamžitá podvědomá reakce a stoprocentně vybudovaná svalová paměť, která se potupně budovala dlouhé a bolestivé roky těch nejvíce stereotypních a nejnudnějších tréninků, které si umíš představit.

Rychlé dotazy a odpovědi (FAQ), na které se všichni fanoušci ptají

1. Odkud náš borec vlastně pochází a kde začínal?

Pochází původně z Berouna, krásného, historického města nedaleko za Prahou, kde jako malý chlapec udělal své vůbec první a nejisté tenisové krůčky. Později, když už jeho talent přerůstal lokální možnosti, se zcela logicky za vidinou tvrdší konkurence a za daleko lepšími a profesionálnějšími tréninkovými podmínkami přesunul do našeho hlavního města, kde se mohl dál naplno rozvíjet.

2. Jaký konkrétní povrch kurtu jeho hře vyhovuje zdaleka nejvíc?

Přestože se už v dnešní době vyprofiloval jako nesmírně univerzální a nebezpečný hráč na čemkoliv, jeho ultra-agresivní styl hry, ostré údery po odskoku a neuvěřitelně rychlý a lehký pohyb mu objektivně nejvíce sedí na středně rychlých tvrdých površích (takzvaném betonu). Právě tam totiž může naprosto maximálně a bez omezení těžit ze své obrovské dynamiky. Nicméně už mnohokrát s přehledem dokázal, že umí hodně nečekaně zazářit, trápit favority a sbírat důležité cenné skalpy i na pomalé, klouzavé červené antuce.

3. Jak moc je vlastně vysoký a jak mu tato stavba těla pomáhá v moderní hře?

Fyzicky měří přibližně 183 centimetrů. Když se na to podíváme z pohledu parametrů současného mužského tenisu (kde dnes velká spousta těch nejlépe podávajících hráčů běžně dorůstá až ke dvěma metrům a střílí esa jako z děla), není to v absolutních číslech žádný gigant. Jenže z biomechanického hlediska je to pro jeho specifický herní projev obrovská, nedocenitelná výhoda! Právě díky této kompaktnější a svalnatější tělesné stavbě je schopen být extrémně výbušný, rychle měnit směr, má mnohem níže posazené těžiště, ze kterého snáze vybírá nízké čopy, a celkově je tak na nohách nepopsatelně agilnější a neúnavnější.

4. Je rozený pravák nebo levák a jak to ovlivňuje jeho pojetí tenisu?

Je to naprosto klasický pravák, který, jako drtivá většina jeho vrstevníků z moderních líhní, spoléhá u bekhendové strany hřiště na nesmlouvavý a tvrdý obouručný bekhend. Tento obouručný bekhend (na rozdíl od elegantnějšího, ale zranitelnějšího jednoručného) mu totiž v praxi dává obrovskou, skálopevnou stabilitu rámu při nepříjemném příjmu obzvláště tvrdých a vysokých servisů soupeře a navíc z něj dokáže poměrně nečekaně a ostře zrychlovat míč křížem nebo takzvaně “po lajně”.

5. Účastní se rád prestižních týmových soutěží za naši zemi?

Ano, a ještě jak! Oblečení reprezentačního dresu národního týmu je pro něj dlouhodobě naprosto srdeční, mimořádně emotivní záležitostí. Vždy byl před médii i fanoušky nesmírně hrdý a vděčný za to, že dostal šanci reprezentovat svou domovinu ve věhlasném Davis Cupu. Navíc tam navzdory svému věku a psychické zátěži pravidelně podává ty nejvíc heroické a památné výkony, ke kterým ho zjevně vybičuje ten typicky obrovský a svazující tlak křičících domácích i hostujících diváků.

6. Má jako člen světové elity vůbec ještě nějaké zjevné slabiny?

Každý jeden profesionální tenista na okruhu, včetně těch největších historických jmen, má v sobě stále obrovský prostor k dalšímu taktickému i hernímu zlepšení, nikdo není dokonalý stroj. Zkušení tenisoví experti a komentátoři ve svých analýzách občas zmiňují fakt, že ačkoliv se raketovým tempem na žebříčku posouvá neustále nahoru, určitá, řekněme mírná občasná zbrklost a přemíra snahy rychle ukončit výměnu v extrémně vyrovnaných chvílích (jako jsou tie-breaky), je přesně tím křehkým bodem, na kterém teď musí s mentálním koučem v tréninku primárně pracovat, aby dosáhl absolutní dokonalosti a stability.

7. Kdo přesně z velikánů ho v mládí motivoval a formoval jeho herní sen?

Úplně stejně jako ohromná spousta jiných šikovných českých dětí narozených nebo hrajících na přelomu milénia, i on postupně vyrůstal, formoval svou vůli a snil s otevřenýma očima u televizní obrazovky na výkonech našich fantastických domácích tenisových legend. S otevřenou pusou tehdy sledoval drtivá daviscupová vítězství a osobní triumfy Tomáše Berdycha nebo Radka Štěpánka, a pochopitelně se snažil odkoukávat a napodobovat i naprosto fenomenální, nadpozemské výkony globálních ikon jako byli Roger Federer, Rafael Nadal a Novak Djokovič.

8. Jak vlastně osobně vnímá tu narůstající, mnohdy až agresivní mediální pozornost a slávu?

Přes veškerý ten obrovský, narůstající tlak a zájem světových kamer se snaží i nadále zůstat naprosto normálním, pohodovým člověkem s nohama pevně a bezpečně přikovanýma k zemi. Veškerá média obecně respektuje a chápe jejich práci jako nedílnou součást moderní a skvěle placené profesionální kariéry ve 21. století. Ovšem ze všeho úplně nejraději – a v tom tkví jeho síla – nechává na všechny dotazy jasně a pádně mluvit samotné sportovní výsledky vybojované potem na kurtu, než aby na povinných pozápasových tiskovkách rozhazoval nějaká velká, ale prázdná a neupřímná slova do prázdna.

Pojďme to tedy všechno konečně shrnout a uzavřít

Tak a zdárně jsme se dostali až na samotný konec našeho vyčerpávajícího rozboru. Pevně doufám a věřím, že právě teď už naprosto do hloubky a jasně chápeš, proč je právě tomáš macháč tak naprosto mimořádným, neuvěřitelně svěžím úkazem na naší i světové současné sportovní scéně. U něj to zdaleka není jen a pouze o tom, že se naučil fantasticky trefit nechytatelný křížový forhend a odservírovat čistou hru. Vždycky je to primárně o jeho chladné, bystré hlavě, o jeho neskutečném, planoucím srdci obřího bojovníka, a především o té šílené, neviditelné, každodenní osamocené dřině plné potu a slz, kterou my jako běžní spotřebitelé v těch elegantních sestřizích v televizi zkrátka nikdy nevidíme. Jsem proto vnitřně hluboce přesvědčený, že pokud se jeho nezlomným přístupem a neskutečnou pracovitostí aspoň trošičku inspiruješ a implementuješ něco z toho do svého vlastního obyčejného života, nakonec bezpečně zvládneš překonat a pokořit jakoukoliv velkou překážku nebo výzvu, kterou před tebe osud nebo soupeř postaví, ať už na sportovišti, v práci nebo i mimo ni.

A teď chci nutně slyšet tvůj názor! Jaký byl podle tebe objektivně úplně ten absolutně nejlepší, nejnapínavější zápas v jeho dosavadní kariéře, co jsi kdy na vlastní oči nebo v televizi viděl, a co konkrétně tě na něm tak fascinovalo? Napiš mi to teď hned dolů do komentářů pod článek! Hrozně moc rád si tvoje osobité názory i postřehy postupně přečtu a zkusím ti na ně hned odpovědět. Nebo udělej radost dál a s nadšením sdílej, či pošli celý tenhle detailní a inspirativní článek nějakému svému dalšímu zapálenému tenisovému parťákovi nebo nadšenci, u kterého víš, že ho to zaručeně motivuje. Měj se zatím naprosto skvěle, hlavně poctivě regeneruj a snad se společně už hodně brzy potkáme někde na kurtu při skvělém tenise!